Přeběhlík - 79

Vklouzne do mě dvěma prsty a já ještě trochu víc roztáhnu nohy, potlačuji vzlyky. Je to tak úžasné.

Nicméně to vypadá, že moje tělo je neukojitelné - několikrát do mě zajede prsty, ale to mě dostatečně neuspokojuje, tak rozhýbu boky ve snaze zesílit tření mezi jeho prsty a mým rozechvělým tělem.

V reakci na mojí netrpělivost přidá třetí prst.

Zajíknu se, jak se přizpůsobuji nové šířce. Zpomalí pohyb prstů a můj šok rychle opadne, chci víc. Přirazím proti jeho ruce, zvědavá, jestli se můžu udělat jenom tímhle, ale jeho prsty se mnou odmítají spolupracovat. Blesknu po něm pohledem a všimnu si jeho nakrčeného obočí - vypadá velmi soustředěný na svůj úkol.

Konečky jeho prstů narazí uvnitř mě na citlivý bod a já hlasitě zasténám. Ach bože.

Pevně mu stisknu ramena, zatlačím proti jeho ruce, mlčky požaduji, aby se toho místa dotkl znovu.

Ale on se tomu vyhýbá. Nedokážu říct, jestli se mu vyhýbá záměrně, ale já ten pocit prostě potřebuju.

Jeho prsty na to místo zatlačí znovu a mým tělem se rozlije nádherné horko. Pak se mu začne opět vyhýbat a já frustrovaně zaskučím.

Když celý proces znovu zopakuje, ze rtů mi vyletí proud slov. Sotva vnímám, co říkám - všechno, co chci, je, aby mě zaplnil.

Vytáhne ze mě prsty a já se na zlomek vteřiny bojím, jestli ho moje žebrání nenaštvalo. Pak na mě ale nalehne, a ačkoliv mám pusu otevřenou, nevyjde ze mě žádný zvuk.

Ach zatraceně. To vážně bolí.

Zhluboka se nadechnu a pevně zavřu víčka, snažím se soustředit na cokoliv jiného, než na bolest.

Ale z nějakého důvodu je tu stále velká část mě, která chce víc. Co je to se mnou? Bolí, to ale… Ale chci, aby se pohnul.

Cítím jeho rty na čele, a pak na nose. Pak se otře rty o moje a mnou proběhne zamrazení.

"Pokud chceš, abych přestal, prostě to řekni," zamumlá.

Ne, nepřestávej.

Vypadá to, že jsem ztratila kontrolu nad svým hlasem, tak ho jen lehce políbím na rty. Jeho boky se pohnou, trochu zatlačí proti mně, a s novým záchvěvem bolesti přijde i vlna rozkoše.

Ohh…

Pomalu otevřu oči a vidím, že se na mě dívá, naprosto nehybný. Jsem fascinovaná jeho tmavošedýma očima a bolest odplouvá pryč, nahrazená dřívější touhou.

"Pokračuj," řeknu, toužící po tom pocitu.

Trochu se odtáhne a já už chci protestovat, když opět zhoupne boky dopředu, tlačí se do mě o něco hlouběji. Zasténám v odpověď a posunu mu ruce do týla, abych si ho mohla přitáhnout k polibku. Ze zběsilého pohybu mých rtů pochopí, že chci víc, takže znovu přirazí a vyloudí ze mě dlouhé zasténání.

Opakovaně se do mě noří a každý výpad ve mně vzbuzuje větší napětí, než ten předchozí. Prohnu záda a nový úhel mu umožní jít ještě hlouběji do mě, dráždí nervy, o kterých jsem ani nevěděla, že existují. Vášnivě ho líbám a on ještě zvýší tempo přírazů.

Nechám hlavu klesnout na postel a žebrám, aby mi dal víc - jsem tak blízko! Tak, tak blízko.

Sáhne mezi nás, aby si mohl opět hrát s mým nejcitlivějším bodem, a já cítím, že jsem přesně na hraně útesu, krůček od pádu. Vzlykám jeho jméno.

Pak zaskučí a já ucítím výbuch horka uvnitř mě. Vážně se právě…

Ale než mám čas dokončit myšlenku, propadnu se do temnoty. Ten moment je nádherný, nesrovnatelný.

Když se konečně vrátím zpátky na zem, cítím Dracovo tělo přitisknuté na mé.

Tak blízko u mě. Lehce ho hladím po zádech, chytám dech.

Začne se zvedat, ale já ho jen sevřu pevněji. Nechci, aby se vzdaloval. Teď je můj a nikam nepůjde.

U Merlina, odkdy jsem tak majetnická?

"Nehýbej se," řeknu mu.

Ach, můj hlas…

"Přišla jsi o hlas?" Popíchne mě.

Pootevřu oči a uvidím na jeho tváři pobavený úšklebek. "Možná trochu," odpovím.

Putuje lehkými polibky od koutku mých úst k uchu a já si dovolím spokojený povzdech. Pak se zvedne na loktech a já se na něj usměju.

Tak hrozně krásný…

Políbí mě na rty a já žasnu, jak něžný je. Jak jen se může muž k ženě chovat takhle krásně, usměju se ospale.

"Děkuju Draco," zašeptám.

Místo odpovědi mě jen znovu políbí.

Nemyslím si, že někdy budu mít dost polibků od tohohle muže.

Pak se ode mě odvalí a já cítím hlubokou ztrátu. Okamžitě se k němu obrátím a vklouznu mu do náruče, ujišťuju se, že mě neopustí. Kdybych se ráno probudila a zjistila, že je pryč, cítila bych se velmi nespokojeně.

Přikryje nás deka a já se mu usměju do hrudníku.

Dobrou noc, Draco.

***

Probudím se s hlavou položenou na polštáři, čelo přitisknuté k jeho krku. Políbím ho na hruď vedle jizvy. Pak natáhnu ruku, abych se jí znovu dotkla. Zajímalo by mě, jaké kouzlo Blaise použil, že ho řízl tak hluboko…

Lehce Draca překulím na záda a opřu se o loket, abych mu viděla do obličeje. Vypadá tak uvolněně a bez zábran, a já si náhle vzpomenu na jeho tvář, když mu bylo tak jedenáct nebo dvanáct - byl tak sebejistý a nedotčený ničím kolem sebe. Tajně jsem mu to záviděla, protože jsem si nikdy nebyla tak jistá sama sebou. Teď si přeju, aby takhle uvolněně vypadal pořád.

Vzpomenu si na jeho výraz, když jsem mu vyprávěla o svých citech k Ronovi. Bože, to bylo odporné.

Skloním se a políbím ho na rty. Tiše, ospale zasténá a pomalu pohne rty v odpověď. Zajímalo by mě, jestli už je vzhůru.

Pak se nakloním, přejíždím rukou po celé délce jeho trupu. Obtočím prsty kolem jeho už tvrdnoucího mužství. Tohle z něj vymáčkne hlasitější sten a jeho boky se lehce pohnou nahoru. Usměju se proti jeho rtům a posunu nohu přes něj. Cuknu bolestí v klíně, ale nechci se zastavit.

Zajímá mě, jak daleko můžu zajít, než se probudí.

Několik lehkých potažení a je úplně vztyčený. Zírám na jeho tlustého ptáka - včera jsem si ho dost dobře neprohlédla. Zvlhčím prsty trochou tekutiny na jeho špičce a olíznu si ukazováček, abych ho ochutnala.

Pak kolem něj znovu obtočím prsty. Nemůžu uvěřit, že něco tak velkého bylo včera uvnitř mě.

Vyhoupnu se nahoru a srovnám se nad ním.

"Bavíš se?"

Střetnu se s jeho pohledem. Vypadá zvláštně pobaveně - jeho oči jsou tmavé a zornice rozšířené.

Dívám se na něj a pomalu klesám, nabodávám se na něj, úžasný centimetr za centimetrem. Jeho dech zrychlí a on znovu spustí hlavu na polštář, mumlá si řadu kleteb.

Bolí to, být takhle roztažená, ale ta bolest je nějakým způsobem návyková a uspokojivá. Nikdy jsem moc nechápala, co Padma nebo Levandule myslí, když mluvily o sexu, a stejně tak Parvati - byla panna jako já. Ačkoliv stále úplně nerozumím, proč je tak uspokojivé být roztržená vedví, rozhodně se toho pocitu nechci vzdát.

Když je úplně ve mně, zavrtím boky a užívám si chvějivý pocit běžící mi po páteři.

Pak mě převalí na bok a já překvapeně vykviknu.

Zhoupne své boky proti mým a jeho tělo se začne rychle napínat.

Aaach bože…

Uchopí moje boky a upraví úhel, takže mne můj klitoris s každým tvrdým přírazem. Moje steny se stávají stále hlasitějšími a já zauvažuji, jestli ho všechen ten hluk neotravuje.

Pak se moje tělo zvedne a já stáhnu svaly kolem něj, probíhají mnou bouřlivé vlny rozkoše. Vyvrcholí uvnitř mě, plní mě a já se cítím vláčná jako mísa pudinku.

Odlehčí část své váhy a políbí mě.

"To bylo to nejlepší probuzení, jaké jsem zažil," řekne tiše.

Usměju se a polibek mu oplatím. "Bylo mi potěšením."

***

"Je tu vážně ticho."

"Nevím, jestli je to dobré nebo špatné znamení."

Tlumené hlasy přicházejí z obývacího pokoje a já zvednu hlavu a podívám se ke dveřím. "Blaise a Harry jsou zpátky," poznamenám.

Draco pode mnou zasténá a mávne rukou ke dveřím, sešle tlumící kouzlo. Pak řekne, "už musí být po poledni - akorát čas vstávat."

"Zůstaň tady," řeknu mu. "Chci s nimi mluvit o samotě."

Políbí mě, než spustí ruce, kterými mě objímá. "Jistě."

Začnu se od něj zvedat a zarazím se, najednou hrozně ostýchavá. Jeho tvář neprozrazuje žádné emoce, ale všimnu si, jak mu jiskří oči, a uvědomím si, že je šťastný.

"Na co koukáš?" Zeptá se mě.

Usměju se. "Učím se v tobě číst."

Zašklebí se. "Obleč se a promluv si s kamarády. Vždycky jsem věděl, že jim dáš přede mnou přednost," dodá s hranou dotčeností.

Nemůžu si pomoct a musím se tomu smát. "Jsi rozkošný."

"To není dobře," zamračí se. "Předpokládá se, že budu arogantní a nesympatický."

Znovu ho políbím a než se posadím, omotám kolem sebe deku, abych se zahalila. Vím, že mě v noci musel vidět - vlastně všechno - ale nedokážu se zbavit ostychu za své tělo. Nekomentuje to, ale když se mu podívám do obličeje, vidím, že se směje.

Ale jiskra v jeho očích je pryč.

"Draco, jsi v pořádku?" Zeptám se ho.

Jeho úsměv nabere na přesvědčivosti, a kdybych si už nevšimla změny v jeho očích, neměla bych o jeho pocitech žádné pochybnosti.

"Samozřejmě, že jsem," odpoví lehce. "Běž."

Kousnu se do rtu. Říkala jsem mu, že do něj vidím? Sklouznu z postele a posbírám své oblečení. Když se podívám jeho směrem, vidím, že zavřel oči. Zatímco se oblékám, nepřestávám ho pozorovat, zvědavá, jestli se po mně podívá. Ale neudělá to.

Když jsem úplně oblečená, sednu si zpátky na postel. "Draco…"

Otevře oči, aby se na mě podíval, a koutky úst se mu zaškubou v úsměvu. "Ano?"

"Nevím, co se ti stalo, ale budeme o tom muset mluvit," řeknu měkce. "Teď rozhodně musím mluvit s Blaisem a Harrym, ale až s nimi skončím, ty a já bychom si měli sednout a promluvit si."

"Cokoliv si přeješ," odpoví pohotově - možná až příliš pohotově.

"Neplánuješ odejít, že ne?" Zeptám se, najednou znepokojená.

Zavrtí hlavou. "Ne, nejdu nikam."

Skloním se a znovu ho políbím. Nikdy se těch úžasných měkkých rtů nenasytím. "Radila bych ti nelhat. Pokud bys odešel bez rozloučení jako minule, byla bych velmi zklamaná."

"Neodejdu," odpoví. "Nemám kam jinam jít."

Opožděně si uvědomím, že ztratil svou rodinu a že Malfoyovi jsou známí tím, že si cenní rodiny… víc, než většiny ostatních věcí. Zatáhnu ho za ruce a on se posadí. Pevně ho obejmu.

"Jsi ty v pořádku?" Zeptá se mě.

"Je mi líto tvé rodiny," odpovím měkce.

"Ach, tohle. Netrap se tím," odpoví.

Pustím ho a odtáhnu se, abych na něj viděla. Vypadá naprosto upřímně, ale já nedokážu říct, nakolik je to maska. Musím o Dracovi mluvit s Blaisem - pokud mu někdo rozumí, je to Blaise.

"Tak já budu hned zpátky," řeknu.

Kývne. "Měj se Hermiono."

Usměju se, ale zdá se mi to nucené. Než to může okomentovat, vstanu a opustím pokoj.