Přeběhlík - 78

"Jsi nádherný."

Zadržím nutkání se nad tím hlasitě rozesmát. "Myslím, žes mi právě ukradla mojí hlášku."

Usměje se a ten pohled mi vezme dech. Vypadá božsky, naprosto uvolněně, s dlouhými hnědými vlasy rozprostřenými po posteli. Skloním se a přitisknu své rty na její, sotva schopný uvěřit, že mě skutečně chce.

Začnu se od ní zvedat, ale ona se natáhne, chytne mě za zátylek a přidrží mě na místě. Pak prohloubí polibek a já zasténám, když se naše jazyky propletou. Přelezu nad ní, opřu se o lokty a políbím jí, jako by už nemělo být žádné zítra.

Prohne se v zádech, přitiskne svá prsa k mojí hrudi a já si uvědomím, jak moc miluji pocit dotyku její kůže na mojí. Zajímalo by mě, jestli jí moje jizva odpuzuje nebo nažhavuje - s dívkami, se kterými jsem spal, jsem zažil obojí.

Pak zpozorním kvůli zvuku v pozadí, který je stejnou měrou otravný jako zábavný.

Konečně přeruším polibek a Granger - Hermiona, teď už jí můžu říkat Hermiona - na mě upře své hnědé oči.

Usměje se. "Draco - "

"Ššš. Poslouchej."

Mezi jejím obočím se vytvoří rozkošná vráska a zamračí se, ale když uslyší to, co já, po rtech jí přelétne úsměv.

Tlumený křik doléhá až do pokoje. "Hermiono, vrať se! Nedělej to!"

Zašklebím se. "Dobrá práce, Hermiono. Bylo tě slyšet až do kuchyně."

Začervená se. "Myslím, že ty jsi ten, kdo odvedl dobrou práci," zamumlá ostýchavě.

Skloním se a lehce otřu své rty o její. "Bylo mi potěšením," zašeptám.

"Co bych kdy mohla udělat, abych ti to splatila?" Zeptá se škádlivě.

"Nikdy neopouštěj tuhle postel," mrknu na ní.

Zasměje se a stáhne mě k sobě k dalšímu mysl vymývajícímu polibku. Když se od ní konečně odvrátím, abych se nadechl, jsem si extrémně vědom části mého těla, kterou jsem se zoufale snažil ignorovat. Pokusím se nadzvednout boky, aby to pro ni nebylo tak zřejmé, ale ona obtočí nohy kolem mého pasu a několikrát zvedne boky proti mým.

"Zatraceně, Hermiono," zaskučím.

"Řekla jsem, že chci, aby sis mě vzal," odpoví. "A to jsi pořád neudělal."

"Cože, jeden orgasmus ti nestačil?" Škádlím jí. "Ty jsi ale nenasytná malá potvora, co?"

"Kdo říká, že mě zvládneš udělat znovu?"

Zvednu obočí - jsem si jistý, že nepotřebuje vysvětlovat, co si myslím.

"Arogantní bastarde," pokusí se zamračit a selže.

Chci se z ní odvalit, ale její nohy mě zachytí ještě pevněji. Nepomáhá, že gravitace je na její straně.

"Stále jsi neudělal, co jsem po tobě chtěla," připomene mi znovu.

Zatraceně. Nemůže být prostě spokojená a nechat to tak?

Rozhodl ses, že v tom budeš pokračovat, dokud si ona bude jistá, připomene mi zvíře ve mně.

Zírám jí do očí, doufám, že pochopí, proč to nemůžu udělat.

A proč nemůžeš? Zatraceně, prostě jí to už konečně udělej.

Mluvím sám se sebou… Oficiálně jsem se zbláznil.

Vzdychne. "Draco, podívej se na mě."

"Dívám se na tebe!"

"Ano, ale nemyslíš přitom na mě."

Do hajzlu, vždycky na tebe myslím, Hermiono.

"Proč to prostě nemůžeš nechat plynout?" Zeptá se.

Protože nechci, abys viděla tu mojí druhou stránku.

"Vím, že je tu část tebe, která… Která mě chce," řekne.

Všechno ve mně tě chce.

"Proč prostě nemůžeš nechat vést tuhle část sebe?" Dokončí.

Nemám odpověď, kterou bych byl ochotný jí dát. Nechci přiznat, co se bojím, že by to se mnou mohlo udělat. Že se bojím, že bych kvůli ní ztratil ještě větší část sebe, než doteď.

Pak něžně přitiskne své rty k mým, zbaví mě nutnosti odpovědět. Neschopný si pomoct, prohloubím polibek, potřebuji víc tohohle pocitu. Znovu cítím, jak se vzpíná proti mně, zvětšuje kontakt mezi námi.

Kurva.

Oddálím od ní tvář a otevřu oči, abych uviděl, že na mě zírá s téměř vzteklým výrazem.

"Draco, cítím, jak moc mě chceš," znovu se proti mně vzepne.

Nekontrolovatelně zaskučím. Budu muset přijít s něčím lepším, pokud chci tohle zastavit.

Proč to tak zatraceně moc chci zastavit? Jsem idiot.

"Ten protijed k lektvaru lásky - "

Přestanu mluvit a přenesu váhu na levý loket, abych se dostal rukou mezi nás - její prsty začaly rozepínat můj pásek a to prostě nesmím dovolit.

Vrhne na mě přehnaně nevinný pohled.

"Ten protijed byl vážně starý," řeknu. "Mohl mít nějaký vedlejší efekt, který ovlivňuje tvůj úsudek."

"To je kravina," odpoví a dál pracuje na mém pásku. Jsem schopný zastavit jednu její ruku, ale cítím, že ta druhá právě vytahuje pásek z oček a cítím, že moje sebekontrola mizí.

"Lektvary se můžou zkazit," řeknu.

Zvedne hlavu a zachytí můj spodní ret mezi zuby. Když ho začne jemně sát, zasténám a pustím její ruku, kterou jsem držel. Zatraceně, příliš jasně jsem jí ukázal, že tohle je moje slabé místo.

Vykašlat se na to. V budoucnu toho můžu litovat, jak jen budu chtít.

Přitisknu se k ní a rozepnu si kalhoty. Její propalující pohled klouže po mé hrudi a pažích až do oblasti, kterou zakrývají moje ruce. Nikdy bych nevěřil, že pohled nějaké holky může být tak zatraceně žhavý.

Vysvobodím se z kalhot a zaváhám, než sundám zbytek.

"Ano Draco, jsem si jistá, že chci, abys mě ošukal," řekne netrpělivě.

Zatraceně…

Místo, abych si sundal poslední kus oblečení, skloním se k ní a políbím ji na rty. Okamžitě otevře pusu a já vklouznu jazykem dovnitř. Nikdy se jí nenasytím.

Krouživě pohybuje boky proti mým a její polibky se stávají zoufalejšími.

Prohloubím polibek a štípnu jí do bradavky. Její překvapené vyjeknutí je utlumeno polibkem a ona znovu prohne bedra. Sjedu rukama dolů po křivkách jejího těla, miluju její hladkou kůži.

Zpozorním, když ucítím, jak mi její ruce stahují spodky. Zašklebím se, ale ona vypadá otrávená mým pobavením a ostře mě kousne do rtu.

Přeruším polibek a mrknu na ní. "Trochu netrpělivá, ne?"

"Netrap mě," odpoví, na tváři velice vážný výraz.

"Jsi v pořádku?" Zamračím se, nelíbí se mi, jak vážně vypadá.

Vzdychne. "Nevím, jak to zvládáš, Draco. Jak můžeš vést rozhovor, když… když…"

Na rtech se mi znovu objeví úsměšek. Nikdy dřív nebyla tak roztoužená a neví, jak se s tím vyrovnat.

"Když co?" Předstírám nepochopení.

Unikne jí rozkošné zavrčení a několikrát zvedne boky, otírajíc se o můj ztvrdlý penis.

Kurva. Chtěl bych jí to udělat tak tvrdě, že se ráno nebude moct hýbat.

"Když… Tohle," odpoví.

"Výmluvné," zvládnu jí odpovědět.

Další frustrované zakňučení od kudrnaté holky.

Pořád je příliš stydlivá, než aby si vzala, co chce. Ta nevinnost jí pro mě dělá ještě mnohem víc žádoucí.

Znovu ji políbím, abych ji rozptýlil, zatímco si svlékám poslední kus oblečení. Její ruce kloužou dolů a lehce hladí moje holé boky. Cítím, jako bych hořel, a stojí mě celou mojí sebekontrolu, abych ho do ní okamžitě nevrazil.

Sáhnu mezi nás a jemně jí masíruju klitoris. Přeruší polibek kvůli spokojenému zasténání a já rty mapuji cestu k jejímu uchu. Zatlačím do ní dvěma prsty a trochu ji roztahuji, později by to pro ni snad mohlo být méně bolestivé.

Zatraceně, chci jí hned teď.

Přidám třetí prst a ona zalapá po dechu. Pomalu jimi pohybuji dovnitř a ven - dost rychle, abych jí udržoval nesnesitelně vzrušenou, ale ne tak, aby z toho měla nějaké skutečné uspokojení. Kroutí se proti mým prstům ve snaze zrychlit tempo, ale já slaďuji svůj pohyb s vlněním jejích boků, abych udržel ten stejný rytmus dohánějící k šílenství - z dřívějších zkušeností vím, že vyvolat v dívkách zoufalou touhu trochu umenšuje bolest.

Zatne nehty do mých ramen a velice rychle začne být hlasitá.

"Ach bože, Draco, prosím - pojď - udělej mi to konečně! Ahh - aah - Tohle už nevydržím!"

Sotva domluví, vytáhnu z ní prsty, srovnám boky s jejími a proniknu do ní.

Ach kurva, je tak úzká.

Horká, neuvěřitelně kluzká a zatraceně úzká. Cítím, jako bych byl už připravený vybuchnout, jako nějaký zatracený panic.

Zvednu hlavu, abych se na ní podíval, a vidím, že má pevně zavřené oči. Její tělo pode mnou je strnulé a já zatnu čelisti, připomínám si, že se zatím nesmím hýbat.

Políbím jí na čelo, na nos.

Pak jí zašeptám do rtů, "pokud chceš, abych přestal, prostě to řekni."

Místo odpovědi přitiskne rty k mým a já zavřu oči. Moje boky sebou lehce škubnou kupředu a já si musím připomenout, abych se nehýbal.

Zatím ne.

Vzhlédnu, abych na ni viděl, a zjistím, že má otevřené oči. Jsou tmavé, zamlžené touhou.

Hluboko ve mně zvíře triumfálně řve.

Uvažuji, jestli se už můžu pomalu pohnout, ale musím se nejdřív ujistit, že je v pořádku. Než stihnu položit otázku, posune se trochu blíž ke mně, bezděčně mě tak nechá proniknout hlouběji. Zasténám a ztuhnu, abych své boky udržel nehybné.

"Pokračuj," řekne mi.

Zhluboka se nadechnu a soustředím se na kontrolu svých pohybů, abych ji nezraňoval víc, než je nezbytně nutné. Pomalu se povytáhnu, a pak zajedu hlouběji, než předtím. Tiše zasténá a přitáhne si mou tvář ke své, aby mě políbila. Beru to jako pobídku, abych pokračoval, a tak zopakuji předchozí pohyb.

Zatraceně! Doufám, že už je blízko, protože nevím, jak dlouho tohle vydržím.

Dalším pohybem se do ní dostanu ještě hlouběji, než předtím, zaskučím.

Je to mučení a je to extáze.

Hlas v mé hlavě mi stále opakuje, že je to špatně, že bych to neměl dělat. Ne teď, ne s ní. Zraním jí, je to chyba.

Ale zároveň mi nikdy nic nepřipadalo tak správné.

Zvedá boky proti mým, obtáčí kolem mě své dlouhé nohy a přitahuje si mě blíž. Její sténání je hlasitější, a já mezi těmi téměř nesrozumitelnými zvuky rozeznám svoje jméno.

Slyšet svoje jméno z jejích rtů v takové chvíli mě skoro udělá, zatnu čelisti ve snaze udržet si kontrolu. Udržuji rytmus našich boků, její rty přikryju svými, dusím její vzlyky.

Její ruce pevně sevřou má ramena a já zrychlím pohyb - musím jí udělat rychle, pokud k tomu má vůbec dojít.

Přeruší náš polibek a zalapá po dechu.

"Draco - tak blízko - dělej - "

V odpověď dokážu jen zavrčet. Zajedu rukou mezi nás a přitisknu bříško palce na její klitoris, opisuji malé kroužky.

Znovu vykřikne moje jméno, a to už nevydržím. Vyvrcholím v ní přesně ve chvíli, kdy se kolem mě začne stahovat, chamtivě se mě snažíc udržet vevnitř.

Tohle je dokonalost.

Ještě několikrát přirazím, a pak vyčerpaně klesnu na ní. Několikrát jí políbím na krk, snažím se chytit dech, ona přejíždí rukama po mých zádech.

Pak si uvědomím, že ji moje váha musí drtit, a začnu se zvedat. Její ruce se ale obtočí kolem mě a přitiskne mě k sobě.

"Nehýbej se," zamumlá ochraptěle.

"Přišla jsi o hlas?" Poškádlím jí.

Její prsty lehce opisují kruhy na mých zádech. "Možná trochu."

Zní ospale.

Doputuji rty k jejímu uchu, a pak se zvednu na loktech.

Usměje se na mě, ale z toho, jak přivírá oči, je jasné, že je vyčerpaná. Skloním se, abych ji políbil, a ona spokojeně vzdychne.

"Děkuju, Draco," zašeptá do mých rtů.

Spolknu první odpověď, která mě napadne, a místo toho ji znovu políbím.

Potom se odkulím, abych ležel vedle ní. Obrátí se ke mně a zavrtá se mi do hrudi, a já znovu nemůžu uvěřit tomu, jak zatracený klikař jsem. Přivolám deku z vedlejší postele a přikryju nás, než kolem ní obtočím ruce.

Políbím ji na vršek hlavy a ona mi něco nesrozumitelně zamumlá do hrudníku.

Pokud ta slova nemůžu říct nahlas, můžu si je alespoň myslet.

Miluju tě, Hermiono Grangerová.