Přeběhlík - 85

Konečně otevře oči a já se na ní usměju. „Vítej zpátky.“

„Jaké to bylo?“ Ptá se okamžitě Potter. „Bude to fungovat?“

„Můžeme to zkusit,“ přikývne. „Ale Blaisi… Tohle je vážně nebezpečné.“

„Jsme ve válce s nejtemnějším kouzelníkem všech dob. Všechno je vážně nebezpečné,“ podotkne Blaise.

„Tak to bychom měli vyrazit,“ řekne Potter. Pak se na mě podívá. „Malfoy, dáš Blaisovi vědět, kdy má jít, ano?“

Sklouznu pohledem k Hermioně. „Jen mi dej signál,“ požádám jí.

Přikývne a položí dlaň na kouzelné srdce. „Měj se Draco,“ řekne.

Uvědomím si, že pokud tenhle plán půjde špatně, možná je tohle naposled, kdy jí vidím. Do háje s tím. Přistoupím k ní a políbím ji.

Co když umřu? Co když nikdy nebudu mít šanci jí říct, co cítím?

„Měj se Hermiono,“ zamumlám. Miluju tě.

Potter se přemístí a Hermiona ode mě ustoupí, zvedá hůlku, aby se také přemístila.

„Uvidíme se na druhé straně,“ řekne jí Blaise.

V odpověď jen kývne. Pak se otočí, naše pohledy se ještě jednou střetnou a v ten moment každá část mojí bytosti křičí, abych jí nenechal odejít, abych se na ten plán vykašlal. Všichni v Bradavicích můžou jít k čertu. Chci jen být s ní. Můžeme tu zůstat navěky. Nikdo nás nedokáže najít.

Ale vím, že by s tím nikdy nesouhlasila.

S posledním slabým úsměvem se přemístí.

Pak promluví Blaise.

„Chápu tvoje důvody, proč jsi jim neřekl o svém šíleném záchranném plánu, ale upřímně, šance, že je chytí, je skoro nulová. Tím myslím, mně jsi řekl-“

„Vymažu ti paměť,“ přeruším ho. „Všechno, co odkazuje na plán útěku. Protože až se Voldemort nevyhnutelně prolomí do tvojí mysli, nenechám ho zjistit, jaký je náš další krok.“

Vzdychne. „Hádám, že je to nezbytné.“

„To je.“

„Pořád si myslím, že jsi to měl říct přinejmenším Hermioně.“

„Nenechala by nás to provést, kdyby to věděla,“ odpovím. „Přeskočila by všechny mezikroky a řekla, že to za to nestojí, že bych se na ně mohl vykašlat a vzdát se rovnou.“

„Není tak pošetilá,“ řekne Blaise.

„Všechny zamilované holky se v nějakém momentě stanou pošetilými. Alespoň podle mých omezených zkušeností,“ zašklebím se na něj.

Zavrtí hlavou. „To není vtipné.“

Ano, pořád je nedůtklivý, když přijde na to, jaký byl na škole.

„Každopádně, dnešek byl dostatečným důkazem. Myslíš, že bylo od Dafné rozumné souhlasit, že nám pomůže?“

Odmlčí se. „Takže věříš Hermioniným citům.“

„Možná ano.“

„Myslím, že by ses jí měl víc otevřít. Právem se o tebe bojí.“

Zamračím se. „Bojí se o mě? Proč by-“

„Co se stalo v Rusku? Chtěla, abych se tě na to zeptal.“

„Už jsem jí řekl, že o tom nepovím nikomu. To zahrnuje i tebe.“

„Co když slíbím, že jí to neřeknu?“

„Nepřijmu tvůj slib. Pravděpodobně už tě přiměla slíbit, abys jí řekl všechno. A kromě toho má pořád přístup do tvojí hlavy.“

„Mohl bys pro jednou tolik nepřemýšlet?“

„Říkáš to, jako bys ty nikdy příliš nepřemýšlel,“ odpovím.

„Jo, máš pravdu,“ přizná. Po krátké pauze pokračuje, „bylo to vážně tak zlé? Možná ti to tak jenom-“

„Ano, vážně to bylo tak zlé. Můžeme se pohnout dál?“ Zeptám se netrpělivě.

Přikývne. „Promiň.“

Vykročím ke kuchyni, ale jeho další slova mě zastaví.

„Chystáš se mi někdy říct, jak jsi utekl, když tě odhalili? Vím, že během toho někdo umřel.“

„Jak-“

„Znám tě Draco,“ řekne. „Viděl jsem, jak ses tvářil, když ses po návratu dával dohromady. Nic jiného by u tebe nemohlo způsobit tenhle výraz. Byla to tvá matka?“

Neodpovím.

„Takže je skutečně... Pryč,“ konstatuje.

„Nepomáháš mi.“

„Je mi to líto kámo.“

Pokračuji v cestě do kuchyně.

„Dobrý den pane!“ Zvolá Naree.

„Ahoj Naree,“ odpovím. „Už je ti lípe?“

Přikývne. „Úplně pane. Pán Nareemu nemusí vařit lektvar. Naree se velice rychle uzdravuje sám.“

„Ano, to vidím,“ uznám.

Vzhlédnu a vidím, že na mě Weasley zlostně civí, ale nemluví. Je hezké vědět, že i Potter uznal za spravedlivé nechat ho tu viset.

„Měl bys o tom mluvit,“ řekne Blaise. „Nemůžeš to v sobě takhle pohřbít.“

„Jistěže můžu.“

„Hermiona to nedokáže uhodnout tak jako já. Měl bys jí to říct.“

„Dej mi jediný důvod, proč bych to měl udělat.“

„Abys budoval důvěru. Abys budoval váš vztah. Stejně, jaký má smysl to tajit? Vím, že jsi silný, ale tohle není něco, co by ses měl snažit zvládnout sám.“

„Říct jí to nic nezmění. Nechci, aby mě litovala.“

„Potřebuješ to Draco. Není zdravé to v sobě takhle držet,“ řekne.

„Nejsi léčitel. Nevíš, co je pro mě dobré.“

„Ano, vím,“ řekne a vypadá trochu naštvaně. „Myslíš si, jak nejsi tvrdý, že jo? Držet to v sobě tě nedělá silnějším. Síla znamená schopnost pustit někoho dovnitř, i když máš strach.“

„Já nemám-“

„Ale ano, máš. Nepopírej to. Vidím za všechny tvoje nesmyslné kecy Draco.“

Zlostně se zamračím.

„O čem to vy dva k sakru mluvíte?“ Vyhrkne konečně Weasley, neschopný ovládnout svojí zvědavost.

„To není tvoje věc,“ odsekne Blaise.

Trhne hlavou směrem obývacímu pokoji a já ho neochotně následuji zpátky.

„Naree, postarej se o mého hosta, ano?“ Požádám domácího skřítka při odchodu.

Když zavírá dveře, široce se usměje.

„Tak fajn,“ řeknu. „Dostal jsi mě. Bojím se se otevřít. A co teď?“

„Není to všechno jen špatné Draco. Nech jí poznat i zbytek tebe. Ona vidí jen tu studenou masku, kterou nasazuješ. Jak tě může skutečně milovat, když jí neukážeš, kdo skutečně jsi?“

„Nestojí o toho, kým skutečně jsem.“

„To nevíš.“

„Ty nevíš, co jsem udělal Blaisi.“

„Já vím Draco. Zabíjel jsi, mučil, trhal lidi na kusy. Ale-“

Zavrtím hlavou. „Přestaň. Nepřesvědčíš mě.“

„Odsuzuješ tím váš vztah, pokud to takhle necháš. Nebude se kolem tebe motat napořád, pokud jí nepustíš k sobě.“

„Co to má být? Vztahová poradna? Nech mě být.“

„Chceš, aby s tebou zůstala? Nechceš s ní být?“

Projdu kolem něj a sednu si na gauč. „Sklapni Blaisi.“

Zírá na mě, zjevně frustrovaný. „Vidíš vůbec, jak moc jí na tobě záleží? Vážně to nevidíš?“

Odmítám odpovědět. Ona to pořád neví. Kdyby věděla, nikdy by…

„Dal bych cokoliv za to, aby se na mě takhle dívala Draco,“ přizná Blaise.

Vzhlédnu a vidím, že zírá do země, bojuje s bolestí, která hrozí vyvřít na povrch.

„Nemůžeš jí nedat šanci,“ pokračuje. "Je to skutečné. Její pocity jsou skutečné Draco. Stejně jako mé nebo tvoje. Neodmítej je. Pokud se z toho my oba dostaneme, a uslyším od ní, že jí stále držíš od sebe, vlastnoručně tě zabiju.“

Nežertuje. Možná se mě chystá zabít. Takhle odhodlaného jsem ho dlouho neviděl.

„Kámo, není to tvůj vztah, který zničím, pokud jí nic neřeknu.“

„Takže přiznáváš, že to váš vztah zničí,“ odvětí.

„Nikdy jsme si skutečně nebyli souzeni.“

„Další kecy. Nevěříš na osud. Já tě znám Draco. Tak mi sakra nelži.“

Zavrtím hlavou. „Nech to být Blaisi.“

„Co jsi mohl udělat, aby to bylo tak špatné? Ví, že jsi byl roky Smrtijed. Ví, že jsi často neměl na výběr. Ví, že neneseš vinu za to, co tě Voldemort donutil udělat.“

„Zmlkni.“

„Draco-“

Zavrčím na něj. „Řekl jsem zmlkni.“

Přimhouří oči a já vím, že se snaží přijít na to, co se asi mohlo stát v Rusku, aby mě to přimělo se chovat takhle. Ale nedokáže z mých očí vyčíst pravdu, nemůže se probojovat do mé mysli.

„Podívej, je šance, že jeden z nás dneska umře. A já pro Hermionino dobro doufám, že pokud má někdo umřít, budu to já.“

„Blaisi-“

„Nech mě to dokončit,“ přeruší mě. „Pokud mě ztratí, bude smutná. Ztratí jednoho z nejlepších kamarádů. Ale ty… Váš vztah zrovna začal. Nepřeháním, když řeknu, že by jí to zlomilo srdce. Ale nemyslím si, že na tom bude o tolik líp, pokud přežiješ a budeš se před ní dál uzavírat.“

Využiju odmlky v jeho proslovu a skočím mu do řeči. „Ty dneska v noci neumřeš Blaisi.“

„To mě přivádí k dalšímu bodu,“ řekne. „Pokud dneska nastane moment, kdy budeš volit mezi tím, jestli zachránit mě nebo sebe, nebuď ušlechtilý.“

„Nenechám tě umřít kámo.“

Jeho pohled ztvrdne. „Takže pro tebe její city znamenají tak málo? Je ti jedno, jak se bude na konci cítit?“

„Není, ale pro tebe to bude život nebo smrt. Pro ní… Půjde jen o city. Z toho se dokáže vzpamatovat. Ty neožiješ.“

„Ale ty se ze smrti taky vrátit nedokážeš. Vážně si myslíš, že chci, abys umřel místo mě?“

„A ty si myslíš, že já chci, abys pro mě umřel?“ Vrátím mu to.

Chvíli na sebe zíráme, ani jeden nejsme ochotní ustoupit. Nemůžu jen tak zahodit jeho život. Vím, že by Hermiona vážně nebyla šťastná, kdybych zemřel, ale jsem si jistý, že Blaise a Potter by se o ni postarali.

A někdy může smrt přinést vítanou úlevu. Odešla by vina, bolest, zármutek, noční můry i trvalá neschopnost usnout…

A pak Blaise nějak dokáže vyhnat z mojí mysli sentimentální představy.

„Chceš umřít Draco?“ Zeptá se tiše a zjevně znepokojeně.

„Ne,“ odpovím pevně.

Nejsem sebevrah. Jen neodmítám myšlenku na smrt. Není to to nejhorší, co se mi může stát.

„Jsi si jistý?“

Přikývnu. „Samozřejmě. Choval jsem se někdy sebevražedně?“

„Jsi naprosto dokonalý ve skrývání svých pravých záměrů Draco.“

„Před kýmkoliv jiným ano, ale před tebou?“

„Dobrý postřeh.“

„Můžeme se nejdřív soustředit na tohle? O můj vztah se můžeš strachovat později.“

„Pokud umřu-“

„Což se nestane,“ řeknu.

„-nechci, abys jí zahnal,“ pokračuje, jako bych nic neřekl.

„Jsi vlezlý bastard, víš to?“

„To už jsi mi říkal.“

„Nic ti neslíbím,“ řeknu. „Je to část mě, kterou nechci, aby někdo znal. Ale zkusím… se otevřít, řečeno tvými slovy.“

„Hádám, že to je to nejlepší, co z tebe dostanu.“

„To je.“

Chvíli na mě zamračeně hledí, ale pak pokrčí rameny a posadí se vedle mě.

„Nedá se říct, že bych se alespoň nesnažil,“ řekne.

„Teď bych ti měl vymazat paměť.“

Přikývne a lehce se ke mně natočí. Vytáhnu hůlku a zamířím jí na něj.

„Obliviate.“

Prolistuji vzpomínky z poslední hodiny, mažu všechny zmínky odkazující na to, že existuje nějaký plán záchrany.

O chvilku později hůlku spustím a on se opře do gauče.

„Kámo...“ začne.

Pak mě začne pálit na hrudi a já vytáhnu hadí medailon.

Vzhlédne. „Je to Hermiona?“

Kývnu. „Říká, že je čas.“

Zvedne obočí. „Už? To bylo rychlé.“

„Ano.“

„Pokud tohle přežijeme… Měli bychom zapomenout na všechno, co se stalo. Začít znovu,“ řekne a vstane.

Zavrtím hlavou. „Nikdy nedokážeme začít znovu.“

„Tak tomu dáme ještě šanci.“

Váhám, a pak lehce kývnu. Pokud to přežijeme.

Promění se na mě. „Hodně štěstí Draco.“

„Hodně štěstí.“

Pak sleduji, jak se můj zrcadlový obraz zatočí a přemístí.