Přeběhlík - 77

"Jsi si jistá, že tohle je to, co chceš?"

Zadržím povzdech. "Kolikrát se mě na to budeš ptát?"

Zamračí se. "Ptal jsem se jenom dvakrát."

"Ale já to cítím v každém polibku, každém doteku," řeknu. "Jenom čekáš, až tě požádám, abys toho nechal, že to už vlastně nechci. Ale to se nestane, Draco. Chci tě."

Nezdá se, že by na něj moje slova měla nějaký efekt. Frustrovaně vzdechnu.

"Draco, zabíjíš atmosféru."

Skloní se, políbí mě na čelo a já automaticky zavřu oči. Jemně mě líbá na nos a nakonec lehce na obě víčka.

Pak cítím jeho dech na rtech.

"To zvládnu napravit," zašeptá.

Při jeho slovech mnou projede zachvění. Takže se konečně rozhoupal?

Zvednu hlavu, a když se naše rty znovu potkají, projede mnou další záchvěv vzrušení. Tenhle pocit prostě nezevšední.

Vyhrne mi košili a já přeruším náš polibek, abych si jí přetáhla přes hlavu. Jeho rty najdou moje hned, jak je košile z cesty, a já zajedu jazykem do jeho úst, hladím a objevuji. Mé ruce mu běží po bocích a pak na záda, zkoumám svaly jeho trupu a uvědomuji si, že se opírá tak, že se sotva dotýkáme. Ne, tohle nedělej.

Když moje dlaně najdou jeho lopatky, pokusím se ho stáhnout dolů. Ale Dracovy paže zůstávají napjaté, zvedne hlavu a otevře oči, aby se na mě podíval. Vypadá pobaveně.

"Chceš mě donutit, abych prosila, aby ses mě dotýkal?" Zamumlám rozmrzele.

Uchechtne se a znovu mě políbí, pak pomalu klesne na lokty, naše těla se dotknou. Jeho kůže žhne proti mojí a já se lehce prohnu v bedrech, abych se k němu přitiskla.

Uvědomím si vydutí jeho kalhot a maličko znervózním.

"Neboj se," zamručí Draco do mých rtů. "Pokud mě budeš chtít kdykoliv zastavit, stačí slovo."

Okamžitě zavrtím hlavou. "Ne, nepřestávej."

Něžně obemkne moje prsa v podprsence, miluju pocit, jak se jeho svaly lehce zatínají pod špičkami mých prstů. Zajímalo by mě, jaká moje kůže připadá jemu. Nejspíš směšně hrubá, přiznám si neochotně - Draco má až nepřirozeně perfektní kůži.

Jeho prsty před podprsenku třou mé bradavky a já lapám po dechu, vzpomínám na tamto ráno. Moje reakce ho nutí se culit. Pak sjede rukama po mých zádech a o chviličku později je moje podprsenka pryč. Okamžitě se cítím odhaleně a ostýchavě.

Znovu mě políbí na rty a sjíždí po mém krku. Vím, kam míří a moje břicho se napne očekáváním.

Vždycky jsem se svým tělem byla v pohodě, myslela jsem, že jsem tak nějak na průměru. Najednou se ale děsím, že se Dracovi nebude líbit, co najde. Viděla jsem dívky, se kterými, předpokládám, byl - a s jeho vzhledem a osobním kouzlem opravdu může mít, jakou chce. A já vím, že se s těmi naprosto úžasnými ženami nemůžu měřit…

"Jsi nádherná, Hermiono," zamumlá do mé kůže.

Ví, na co jsem právě myslela?

Lehce mě štípne do klíční kosti, a pak nasaje kůži těsně pod ní, aby tam zanechal znamínko lásky.

"Nepoužil jsi…", začnu a pak můj hlas ztichne, když jeho rty a jazyk pokračují níž, kde to začíná být velmi rozptylující.

"Nepoužil jsem…?" Postrčí mě, než pokračuje svou pomalou cestu po mých prsou.

Zatímco se snažím vzpomenout, na co jsem se chtěla zeptat, dosáhne žlábku mezi mými ňadry. Bojuji s nutkáním ho odstrčit a zahalit se.

Pak si vybavím otázku. "Nepoužíval jsi na mě nitrozpyt, že ne?"

Jeho rty se sevřou kolem mé levé bradavky, proběhne mnou zachvění. Moje záda se samovolně prohnou, sotva vnímám skutečné pohyby jeho zubů a jazyka - cítím jen vlny horka přelévající se mým tělem.

Zapletu prsty do jeho vlasů a kousnu se do rtů, abych zastavila sténání.

Pak přestane a já cítím, že zvedl hlavu. Zamračím se, také zvednu hlavu a podívám se mu do očí, ztmavlých touhou. Mezi stehny cítím horké vlhko, v reakci na očividnou touhu vyzařující z těch hlubokých stříbrných tůní.

"Nedrž to v sobě," řekne chraptivě. "Chci tě slyšet."

Než stihnu odpovědět, skloní se k mému druhému ňadru. Unikne mi tiché zasténání a zrudnu. Jsem odměněna lehkým štípnutím do bradavky, vzdychnu nad tím pocitem.

Opisuje dlaněmi kruhy na mých bedrech, zůstává ve slušné oblasti. Jsem si jistá, že za běžných okolností by mi to připadalo sladké, ale zrovna teď chci víc jeho doteků… Mám skoro pocit, jako by byl prudérní.

Sjedu mu jednou rukou po zádech a stisknu jeho pevný zadek. Napne své boky proti mým a v odpověď líně přejede jazykem přes mou bradavku, a já cítím, jak se pomalu rozplývám pod jeho doteky.

Pak sklouzne dolů a ve mně bojují dva pocity: zklamání, že přestal vyvolávat ten úžasný pocit, a nervozita nad tím, co přijde teď.

"Draco…"

Přestane a vzhlédne ke mně. Těžce polknu.

Z pohledu jeho očí vyčtu, že by udělal téměř cokoliv, o co bych ho požádala. Jsem si jistá, že kdybych ho pořádala, aby přestal, okamžitě by couvnul. Kdybych žebrala, aby mě tvrdě ošukal, myslím, že by dokázal odsunout stranou všechny důvody, které ho drží zpátky. Zabíjel by pro mě - to dokázal už dávno. Nemůžu pochybovat o tom, že by pro mě i zemřel.

U Merlina, on je opravdu… můj.

To zjištění mě stejnou měrou děsí i vzrušuje.

"Hermiono?" Pobídne mě tiše.

Jeho jazyk mi vklouzne do pupíku a já nechám hlavu klesnout zpět na postel. Vezme to jako svolení pokračovat a postupuje polibky k lemu kalhot. Matrace se nadzvedne, jak z ní sklouzne na zem. Pak cítím jeho prsty, jak mi rozepíná džíny.

Ach bože.

Dotýkal se mě tam už předtím, ale vzhledem k tomu, že předtím byl mimo sebe…

Můj dech zrychlí, když pomalu rozepne zip.

"Nechci tě zranit," řekne mi.

"Já vím."

Můj hlas mi zní směšně rozechvěle, napadne mě, jestli to slyší také.

Zvednu boky, abych mu pomohla stáhnout kalhoty dolů. Pak se jeho ruce rozběhnou nahoru po mých holých nohách a já zhluboka dýchám. Vrhnu rychlý pohled dolů a vidím, že klečí mezi mýma nohama, očima bloudí po mém těle.

Když ucítí, že se na něj dívám, upře na mě svůj pohled dravce. Můj rozum mi říká, že bych se před tímhle výrazem měla mít na pozoru, ale moje tělo se napíná v dychtivém očekávání toho, co se mnou hodlá dělat.

Aniž by odtrhl pohled od mé tváře, lehce mě pohladí přes kalhotky. Propnu se, jak mnou proběhne vlna rozkoše.

Uculí se. "Někdo je tu docela vzrušený," řekne, zatímco si hraje s lemem mých kalhotek.

Ach bože, chci, aby je prostě odtáhl stranou a…

Zahákne palce za okraj kalhotek a na krátký moment vidím, že část té sebekontroly, která byla naštěstí pryč, opět vyplula na povrch. Skoro se začnu bát, jestli nezměnil názor. Ale rychle to zmizí, tak rychle, že přemýšlím, jestli jsem si to jen nepředstavovala.

Pak jedním štíhlým prstem přejede podél mé štěrbiny a já zalapám po dechu. Jak jsem si mohla nevšimnout, že svlékl poslední kousek mého oblečení?

Vklouzne do mě dvěma prsty, vymáčkne ze mě slabý vzdech. Pak se postel prohne pod jeho váhou, a když otevřu oči, vidím, že leží na boku a dívá se na mě. Zrudnu, když si uvědomím, že pozoruje mou reakci na to, co dělá tam dole.

Znovu zavřu oči, abych se vyhnula jeho pohledu, užívám si pocity, které zesilují s pomalým pohybem jeho prstů.

"Pamatuješ si to ráno?"

Zašeptá mi do ucha.

"Zdálo se mi o tom, jak tě prstím."

Jeho slova nějakým způsobem ještě zvýší mou touhu po něm, a tempo, které zvolil, mi nestačí. Zvednu boky, doufám, že to pochopí.

Volnou rukou si začne hrát s mou bradavkou a já se neubráním vzdechům.

Pak znovu sklouzne z postele, klekne si mezi moje nohy. Jeho prsty se pořád pomalu stejnoměrně pohybují a já spolknu prosbu, která hrozí sklouznout z mých rtů.

Políbí mě na stehno a já se rozechvěju očekáváním. Vyklouzne prsty ven a než se stihnu zarazit, unikne mi zklamané zakňučení. Dlaně mi vylétnou k ústům a on se uchechtne.

"Budeš dělat víc hluku, než tohle, Hermiono. Nebraň se tomu."

Pak si opře moje nohy o ramena a skloní tvář k mému bolestně napjatému vlhkému klínu. Jeho jazyk líně projede celou délkou mé štěrbiny a já zasténám rozkoší. Podruhé vklouzne hlouběji, zachytává známky mého vzrušení. Moje boky sebou trochu trhnou, ale on je podrží na místě a ponoří se hlouběji.

Jedna jeho ruka sklouzne z mých boků, palcem začne opisovat malé kroužky na mém klitorisu. Prohnu záda a vzlykám vzrušením.

Ach bože. Kurva. Kurva. Kurva.

Přestane a vzhlédne ke mně, šklebí se. "Slušně, Hermiono."

Bariéra mezi mozkem a pusou je evidentně pryč.

"Sklapni a pokračuj!" Dožaduju se.

Vtáhne jeden ze stydkých pysků do pusy a masíruje ho jazykem. Slyším jeho jméno sténané ochraptělým hlasem - mým hlasem. Opakuje to samé na druhé straně a já chtivě kňučím.

Moje břicho se sevře touhou, když se posune, aby mohl dráždit můj přecitlivělý střed, lehce krouží jazykem kolem něj.

"Přestaň mě trápit, Draco," zasupím.

Jeho jazyk je příliš zaměstnaný, než aby odpověděl, ale vzhlédne ke mně žhavým pohledem a já cítím, že jsem ještě vlhčí, než by se mi zdálo možné. Vklouzne do mě jedním prstem, následovaným druhým, vede mě na vrchol. Chci znovu spustit hlavu na postel, ale jeho oči mě drží v pasti a já se nedokážu odvrátit.

Nechci se odvrátit.

Podbřišek se mi svírá víc a víc a já toužím jen po tom, aby se ten tlak uvolnil.

"Draco, prosím - "

Ani nevím, o co přesně žebrám, ale v následujícím momentu vyletím ke hvězdám a křičím přitom jeho jméno. Sotva si uvědomím, kdy zvedl moje boky, aby zachytil mou šťávu.

Naprosto se uvolním a klesnu na matraci, naprosto uspokojená.

Vyleze ke mně a usmívá se - skutečně se usmívá.

"Jsi nádherný," zašeptám bezmyšlenkovitě.

Jeho úsměv se ještě trochu rozšíří a mrkne na mě.

"Myslím, žes mi právě ukradla mojí hlášku."