Stínová

Tiše kráčíš
mezi stromy
možná stačíš
bez pohromy
najít cestu
cestu domů
vymanit se
pažím stromů

Cesta mizí
tápeš tmou
oči cizí
za tebou
po tvém boku
šedá těla
jen pár skoků
jsi tak smělá
že se v noci
touláš lesem?
pláčeš voláš
ztuhlá děsem

Spáry cítíš
na svém těle
a tvé srdce
rozechvělé
ve tmě buší
třepotá
v očích hnízdí
temnota

Ostré drápy
na tvém těle
umíráš dnes
osaměle
sníh tě hladí
šeptá, zpívá
zase vstáváš
zas jsi živá
na rtech taje
rudý sníh
les pro tebe
náhle ztich
otevíráš
žluté oči
svět se s tebou
trochu točí
zase vstáváš
zase živá
tvoje hrdlo
rozeznívá
vlčí píseň
volání...

Běžíš jistě
temným lesem
sama jsi teď
nočním běsem
bosé nohy
boky sivé
cítíš dítě
ještě živé
prchá samo
temným lesem
před strašlivým
nočním běsem...